úterý 3. července 2012

Tomáš Hanus - letní semestr 2012 - bytový dům Elsnicovo náměstí


Pro Tomášův návrh Elsnicova náměstí je charakteristické jedno silné místo, které díky boji s domem prakticky zapomněl zdokumentovat, tak mu přišlo samozřejmé. Ano, samozřejmé: svah od Libeňského zámečku Tomáš protáhl pozvolna až k hladině Rokytky a vytvořil neformální obyčejný prostor, který končí hospodou v „předmostí“. Jeden z projektů, který poměrně radikálně změnil tvar terénu veřejného prostoru.
Učíme teprve druhý semestr, ale syndrom fraktálového potápěče už známe. Student si položí laťku extrémně vysoko … postupně se do problému začne nořit, nořit a nořit. Ze začátku ho ještě občas uvidíte. Má kruhy pod očima a tváří se jako masový vrah. Postupně se zanoří tak hluboko, že se na dálku staráme o přísun kyslíku a ptáme se jeho kamarádů, jestli žije. Pokud ano, bezmezně mu důvěřujeme a zbytek semestru čekáme, s čím se vynoří. Na konzultacích dáváme pouze základní rady: dýchej zhluboka a pravidelně jez, máš-li ještě stále přítelkyni, zkus si vzpomenout, že architektura není to nejdůležitější v životě. Ale ona přece je!!! Dobře. Pokoušet se proniknout do kabaly šedesáti variant střech není na místě. Kdo si to ještě v životě nevyzkoušel ?  Boj s domem … i s podzámčím je na videu.

Elsnicovo náměstí - Libeň

Elsnicovo náměstí - Libeň










Elsnicovo náměstí - Libeň

AUTORSKÝ TEXT

Návrhem chci scelit a vyjasnit chaotické místo, ale zároveň nevymazat Libeňskou prazvláštní roztříštěnost. Pojmenováním jednotlivých míst docházím k hierarchizaci a tím k rozdělení a rozčlenění prostoru na jednotlivé celky (Podzámčí - Bulvár - Intimní vnitroblok - Náměstí). Následným drobným spojováním míst s různou intenzitou nastává překvapivá koexistence rozdílných světů vedle sebe. Charakter města se tak mění téměř na každém rohu. Tuto schopnost nečekaných proměn chápu jako největší krásu Libně, kterou je třeba zachovat.
Ulice Zenklova, asi jako jediná Libeňská ulice, má potenciál stát se v budoucnu živoucím bulvárem po celé její délce. Život v ní kolísá a kolem Elsnicova náměstí se ztrácí. Proto mým prvním krokem je posílení, vymezení Zenklovy ulice z jedné strany domem, z druhé zábradlím.
Elsnicovo náměstí chápu jako podzámčí. Odkrývám Rokytku a nechávám kopec, na kterém stojí zámek, doběhnout až do vody. U vody vzniká pískový plac jakožto zakončení parku táhnoucího se od Vltavy podél cyklostezky. Plácek s pítkem, bufetem a veřejnými záchody je dalším korálkem Rokytky.
Z prostoru s názvem Náměstí Dr. Holého chci vytvořit lokání náměstí. Pozice náměstí není špatná, ale otevřenost prostoru do Elsnicova náměstí návštěvníka mate a znejišťuje. Uzavřením a oddělením od Zenklovy ulice vznikne prostor pro potkávání místních, kde písková plocha, zahloubená 40 centimetrů pod úroveň okolí, s kamennou hranou jakožto plochou pro sezení, poskytuje místo vybízející k rozdílným činnostem od pétanque po fotbal dětí školou povinných.
Míst, zdánlivě veřejně nepřístupných, přitom zde není žádná překážka vstoupit, je v Libni nemálo. Dům, mnou navrhovaný, vymezuje prostory náměstí, ulice i podzámčí, a navenek vytváří jasnou hranici soukromé/veřejné, dům/ulice. Zároveň je však blokem, který ukrývá průchozí vnitroblok. Uvnitř jsou prvky soukromého života. Jsou zde předzahrádky za vysokou stěnou, které nelze z úrovně chodce vidět, ale tušit ano, jsou zde balkóny, terásky, čtyři vstupy přímo do bytů, vstup do domu, dlažba, tráva, okapy, Rokytka a strom. Tyto prvky mají návštěvníka probudit, zmást, překvapit. Dům chce být kontextuální, a tak navazuje sklonem střech na okolní zástavbu, chce být však také racionální, a proto hledá způsob tvarování střechy a vnitřního uspořádání bytů tak, aby se stala šikmost střechy výhodou a přidanou hodnotou bytů pod ní, a ne jen trpěnou nutností vycházející z vnější podoby domu. Některé slepé/téměř slepé fasády spolu s průchody a s tvarováním střech vytvářejí náhlé změny charakteru míst tak jako se Libeň chová jako celek.
Cyklostezku chápu jako nadlokálně významný prvek. Nechávám ji tak nerušeně proběhnout pod mostem i pod domem. Je to další ze série náhle se měnících charakterů.

1 komentář: