čtvrtek 3. května 2012

věšení po číslech: biq


Je potřeba zavěsit další číslo. Tentokrát je to holandská kancelář biq.  Naše utkání se strukturou stavby možná sledujete. Dispozice a schema domu se nám už celkem daří a vynořilo se další téma. Studenti se většinou bojí udržet objem. Vysvětlím. Polekají se „monotónnosti“, „tvrdosti“ a mají tendenci hledat Nápady, jak objem stavby co nejúčinněji rozbít. Něco jako když se pes sám sebe poleká v zrcadle. Kdysi jsem si zkoušel u domů, které obecně považujeme za přívětivé, útulné a solidní, představit jejich zpětný převod do plánů. Byl jsem překvapený, jak stroze a jednoduše působily. Zkuste si to sami. Jděte po ulici, po běžné pražské ulici a převádějte si fasády do čar na papíře. Přívětivost městského domu nespočívá v jeho komplikaci. Společně se studenty se dostáváme se do fáze subtility detailu. Neplánuji zde psát recepty. Cílem je, aby si je každý hledal sám. Pokud bychom měli s Ondřejem čas, tedy peníze, připravovat ateliérové přednášky, jedna by nepochybně byla o parteru domu, druhá o ukončení  (řekněme o římse) a třetí by byla o reliéfu fasády. O reliéfu fasády by bylo několik dalších přednášek: o materiálu a struktuře pláště, o osazení oknech, o zábradlích, o poměru plné a prázdné plochy, o světlu a stínu, o rytmu, o ozdobě a ornamentu, o důležitosti vstupu, o významu jednoho okapu … … Zavěšuji biq, protože umějí ukázat objem stavby v kontextu rostlého města. Samozřejmě a nekomplikovaně. Vypomáháme si zavěšováním cizích zdrojů a zároveň plánujeme jak najít prostředky pro ucelenou přípravu hledání zdrojů vlastních, regionálních. Biq nejsou přenositelní. Z mnoha důvodů. Přenositelný je způsob uvažování. Pokud to není důvodné, nenecháváme studenty utíkat k cihlám. Jako exotický materiál jsou v kontextu Prahy vděčné a zafungují skoro vždy. Až moc jednoduché. Rádi bychom hledali … ale to už jsem psal, že ? Budeme. Příští číslo bude zatím zase exotika, sice bez cihel …. ale z Itálie. Téma bude stejné: udržení objemu. Teď si užijte biq a nezapoňte si prohlédnout jejich stránky.





















All rights for photos reserved biq © These copies are for education only. Please, don't make another copies. Thank you very much











7 komentářů:

  1. z rozhovoru v A10:

    A10: "What should the professional community be focusing on now?"

    Hans van der Heijden: "I think two things are needed. The architect should go back to the construction industry, should know exactly what construction is all about, how the industry is organized. Architects need to re-familiarize themselves with tendering, with management, with writing specifications. We've lost touch with that world. The other thing is that we need to pay more attention to what he calls 'the small history'. Not the world of the big ideals, the grand ideas and the avant-garde, but the here and now, the problem of converting a particular building, or renovating a certain neighbourhood or several buildings. Locally defined and unspectacular. Both aspects, knowledge of construction and the small history are ideological as well as practical."

    http://www.a10.eu/architects/profiles/biq/profile_biq.html

    OdpovědětVymazat
  2. Celá tíha stavby i s vnitřním zařízením soustřeďuje se v základech, kde bezprostředně se sděluje půdě, na níž stavba je postavena.
    Veškerá tato tíha není stejnoměrně rozložena. Některé partie zdiva i zařízení místností zatěžují část základu více, u jiných jest zatížení toto poměrně menší. Nestejný tento tlak vyrovnává se různě dle povahy půdy, na níž se staví, z čehož přirozeně vyvinuje se potřeba poznatku vlstností půdy na níž se stavěti má.

    Zednictví a stavitelství (B.Zeyer r.v. 1908)

    OdpovědětVymazat
  3. How to keep volume? ..

    E.T.A.Hoffman - Rath Krespel

    ..... Moreover, the prince was willing to purchase any site that Krespel should fancy. This offer, however, the Councillor would
    not accept; he insisted that the house should be built in his garden, which was situated in a very beautiful neighbourhood outside the town walls. So he bought all kinds of materials and had them carted out. Then he might have been seen day after day, attired in his curious garments
    (which he had made himself according to certain fixed rules of his own), slaking the lime, sifting the sand, piling up the bricks and stones in regular heaps, and so on. All this he did without once consulting an architect or thinking about a plan. One fine day, however, he went to an experienced builder of the town and requested him to be in his garden at daybreak the next morning, with all his journeymen and apprentices, and a large body of labourers, and so on, to build him his house. Naturally the builder asked for the architect’s plan, and was not a little astonished when Krespel replied that none was needed, and that things would turn out all right in the end, just as he wanted them.
    Next morning, when the builder and his men came to the place, they found a trench drawn out
    in the shape of an exact square; and Krespel said, “Here’s where you must lay the foundations; then carry up the walls until I say they are high enough.” “Without windows and doors, and without partition walls?” broke in the builder, as if alarmed at Krespel’s mad folly.
    “Do what I tell you, my dear sir,” replied the Councillor quite calmly; “leave the rest to me; it will be all right.”
    It was only the promise of high pay that could induce the builder to proceed with the ridiculous building; but none has ever been erected under merrier circumstances. As there was an abundant supply of food and drink, the workmen never left their work; and amidst their continuous laughter the four walls were run up with incredible quickness, until one day Krespel cried, “Stop!” Then the workmen, laying down trowel and hammer, came down from the scaffoldings and gathered round Krespel in a circle, while every face was asking, “Well, and what now?” ...

    OdpovědětVymazat
  4. How to keep volume 2

    ...

    “Make way!” cried Krespel; and then running to one end of the garden, he strode slowly towards the square of brickwork. When he came close to the wall he shook his head in a dissatisfied manner, ran to the other end of the garden, again strode slowly towards the brickwork square, and proceeded to act as before. These tactics he pursued several times, until at length, running his sharp nose hard against the wall, he cried, “Come here, come here, men! break me a door in here! Here’s where I want a door made!” He gave the exact dimensions in feet and inches, and they did as he bid them. Then he stepped inside the structure, and smiled with satisfaction as the builder remarked that the walls were just the height of a good two-story house. Krespel walked thoughtfully backwards and forwards across the space within, the bricklayers behind him with hammers and picks, and wherever he cried, “Make a window here, six feet high by four feet broad!” “There a little window, three feet by two!” a hole was made in a trice.
    It was at this stage of the proceedings that I came to H—; and it was highly amusing to see how hundreds of people stood round about the garden and raised a loud shout whenever the stones flew out and a new window appeared where nobody had for a moment expected it. And in the same manner Krespel proceeded with the rest of the house, and with all the work necessary to that end; everything had to be done on the spot in accordance with the instructions which the
    Councillor gave from time to time. However, the absurdity of the whole business, the growing conviction that things would in the end turn out better than might have been expected, but above all, Krespel’s generosity—which indeed cost him nothing—kept them all in good-humour. Thus were the difficulties overcome which necessarily arose out of this eccentric way of building, and in a short time there was a completely finished house, its outside, indeed, presenting a most extraordinary appearance, no two windows, etc., being alike; but on the other hand the interior arrangements suggested a peculiar feeling of comfort.

    OdpovědětVymazat
  5. (nevim, co maji uryvky ze stavebni prirucky a romantickeho hororu spolecneho s biq, krome toho, ze se v nich vyskytuje slovo 'stavba'...)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. já taky ne - zřejm nějký dobře míněný tajuplný vzkaz. Preferuji jasnou řeč.

      Vymazat
  6. ad příručka - jen jsem narážel na úryvek satanislavy

    "The architect should go back to the construction industry, should know exactly what construction is all about..." etc

    Vzal jsem to trochu víc od podlahy, ale snad to nebylo zas tak od věci. Tyhle starý knížky mají jednu dobrou vlastnost, jsou v mnoha ohledech velmi blízko tzv "umění stavět". Materiály, rozpočtování, průzkum místa, ověření únosnosti půdy, technologie a oganizace stavby jsou popsány přirozeným jazykem bez zbytečných kudrlin a odbornickýho žargonu novějších příruček, skript ap.

    Radu Krespela jsem frknul, protože mi jeho metoda okamžitě naskočila, když jsem četl ten Michalův obrat o "udržení objemu".
    Objem lze udržet třeba tak, že si ho stanovím dopředu a pak to všechno do něj naskládám (nebo se o to alespoň seriozně pokusím). Někde jsem i četl narážku na právě tuhle pasáž z Rady Krespela v souvislosti s metodou jakou Loos koncipoval raumplan svých vil.(možná čítával jako dítě Hoffmanovy povídky)

    A konečně mi přišel docela zábavný interval - předěl zející mezi utilitární příručkou a romantickým hororem popisujícím excentrického radu, který v zásadě dělal přesně to co my při skicování a promýšlení konceptu, až na to, že jel rovnou navostro ..

    PS.
    "peculiar feeling of comfort" .. bychom si jako profese měli dát vyšít na standardu
    "feeling of comfort" je jasný a peculiar je předěl, kde končí kvalitně odvedená inženýrská práce a začíná architektura

    Hezký jaro
    Bo

    OdpovědětVymazat