středa 16. listopadu 2011

Veřejný prostor

Mám jeden letmý postřeh. Většina studentů má problém definovat veřejný prostor. Neumí rozlišit, kde je ho potřeba „pojednat“ (jejich žargon) a kde je potřeba sundat nohu z plynu. V tomto ohledu jsou studenti velice zkaženi přehlídkou Městské zásahy (s mým kamarádem ji nazýváme „Svazácký Lídl veřejného prostoru - VÝPRODEJ“).

Studenti se bojí prázdna. Neumějí „prázdno“ vnímat jako kvalitu. V mém žargonu (odborníci prominou), takové prostory nazývám „místo kam přijíždí pouť“, „místo kde zastaví cirkus“, „místo kde dáme neformální fotbálek“ , „pokecáme sedíce na kolech“, „rozeberem auto a namontujem tam pořádný repráky“, „zahrajem si kuličky“, „zahulíme“, „nadechnu se“. Jasně, takový prostor je potřeba zodpovědně navrhovat (!) mnohem složitěji než agresivní kýč městských zásahů. Je to nesrovnatelně těžší a zahráváme si s ohněm. Chápu. Přesto „plácek“ (ano, tak jsem tento typ neformálního veřejného prostoru odborně nazval), tedy místo bez modernistické buzerace, je to, co soudobému městu chybí. Byl (a je) součástí genia-loci post-periferních čtvrtí. Složitá antiteze ? Ano. Je třeba se jí věnovat s maximální teoretickou i praktickou péčí.

A naopak: rozlišit, kde je potřeba tlačit na pilu … a tam s velikou pečlivostí navrhnout a definovat (pojednat – sic!) každou hranu parteru, sezení, osvětlení, odpadky, parkování, kola, brusle, vozíčkáři, bezdomovci … a to tak, aby tato tvrdá definovanost zůstala v zadním plánu. Něco jako rytmická linka v hudební skladbě. Nevnímáte jí, posloucháte-li melodii. Jakmile zmizí nepovšimnutelná rytmika, skladba se rozpadá na nesmyslné fragmenty.

Obě formy městského prostoru se doplňují. Vzpomeňme na prázdnou letenskou pláň. Stále se tam něco dělo. Pamatujete ? Chvíli fotbálek, chvíli baseball, někdy divadlo, někdy demonstrace, někdy petang, někdy cirkus, sem tam zaparkovaný autobus. Vadilo vám to? Jestliže ano, pak vás pokračování textu pravděpodobně ještě více rozčílí. Plácek zvolna přecházel do komponovaných letenských sadů a do přesně definované hrany svahu, za kterou dodnes vděčíme někomu, komu bychom neradi děkovali. Na druhé straně Letenskou pláň definovala frekventovaná ulice Milady Horákové (bu bu bu). Na Letné bývalo město městem. Zkomplikoval jsem to ?


Bez povolení * přidávám moje oblíbené citace z knihy Michala Šišky - Malé věci v krajině:



Neudržitelný prostor
Míněn jako vtip k trvale udržitelnému rozvoji, ale jinak je to vážná záležitost: může to třeba být pole i zahrada, kterou necháme zarůst. Plodný chaos.
(zde je autorem Václav Cílek)


Válec
Vyřazený válec, traktor, tank nebo náklaďák za vsí je dětským hřištěm par excellence.


Dolík
je prostě dolík vyhloubený v terénu. Kouká z něj nejvýš hlava a dá se v něm skrýt. Probouzí představivost.


Houpačka z pneumatiky
je typickým příkladem anti-ekologických, ale sociálních intervencí. Trochu asociuje gorily huhuh.


Brod
Zkuste někdy přebrodit řeku. To místo se vám vryje do paměti


Koryto
Každý kdo vytrhne libovolný kus betonového potočního koryta a zodpovědně ho zlikviduje, udělal pro krajinu dobrý skutek.


Nafukovací hrad
Párkrát za rok si na kopci za městem nafoukneme velký skákací hrad pro děti. Je to dobrá záminka k výletu krajinou.


Kolotoč
V roce 1892 nechal Josef Nebeský postavit tesařem Matějem Bílkem provizorní dřevěný kolotoč s koníky a orchestrionem. Dnes stojí na Letné a ještě nedávno se točil. Po více než sto letech neznám lepší. A chtěl bych.


Nástupiště
Většina výletů začíná a končí na nástupišti. Není tudíž lhostejné, jak vypadají. Vyzývám k občanskému vzdoru proti euronástupištím ve zbastleném českém českém provedení.


Cirkus
Letní kino nebo nový cirkus může být poměrně úspěšným druhem krátkodobého obecního veselí. Stačí postavit stan za vsí nebo na hřišti a nesedět u TV.


 *Michale snad mi nevynadáš, že jsem to sem otiskl. Jezdím skoro všude autem, skoro nonstop koukám na TV a namísto krajinou chodím městem. Na roh. Do obchodu a zpět. To je forma. Podstata zůstává. Některé tvoje myšlenky mohou možná někdy zaznít z mojí nevymáchané karlínské huby ještě přesvědčivěji než z tvojí. Dík m.

__________________________________________________________________________________________
20.listopadu: V komentářích mne někdo upozornil na Park am Nordbahnhof, Berlin. Neznal jsem, děkuji a vkládám video:





související téma na tomto blogu: Nejde

13 komentářů:

  1. Plácků je v soudobém městě dost, ale ta rytmická linka na pozadí se často vytrácí.. nebo spíš potácí.

    OdpovědětVymazat
  2. ... no, myslel jsem opravdu s rozmyslem navrhovaný takový universální městský plácky, ne zbytkový plochy

    OdpovědětVymazat
  3. S rozmyslem navržený plácek ... vlastně si žádný konkrétní případ ani nevybavuju...

    Na druhou stranu, některý zbytkový plochy (trochu divnej výraz) velmi dobře fungujou jako plácky oddechu a zevlování, aniž by je někdo za tím účelem přímo navrhoval.
    Letná nebo plac mezi kolejema na Strahově.

    Plácek jsem měl v dětsví za domem. Z několika stran novou zástavbou rodinných domů sevřený kus divočiny,na jehož "kultivaci" nemělo město peníze. Uprostřed palouk se vzrostlým kaštanem, ke kterému vedly pěšiny ze tří stran.
    Šelf plácku sloužil domácnostem jako skladiště/smetiště. Střed byl magický místo vyjmutý z okolní pravidelnoti.

    Teď je tam "park" s nepovedeným památníčkem a okruhem asfaltových cestiček...

    OdpovědětVymazat
  4. Můžu se zeptat, kde jste vykoumal knížku Malé věci v krajině:)? Psala jsem panu autorovi a prý není zatím nikde v prodeji.
    Předpokládám, že jste ji asi dostal osobně od autora?!

    :)

    OdpovědětVymazat
  5. Rozule tu knížku mám od Michala. Dělal ji jako diplomní projekt na AVU, shodou okolností jsem tam dělal někomu oponenta tak jsem Michalovi dvě z pěti s dovolení ukradl a nechal si je podepsat.

    OdpovědětVymazat
  6. Bohdane rád bych k tomu něco napsal, určitě je co a je to zajímavý téma ... ale ležím doma s chřipkou a dosáhl jsem stavu úplný vydlabanosti, takže později.

    OdpovědětVymazat
  7. Tak úspěšný boj s viry.

    Tohle téma (plácky) mi přijde hluboce propojený s tématem níže (bizarní potěšení).
    Hluboce ve smyslu vnímání prostředí ve kterém žijeme na nevědomé úrovni skrze prastaré asociace, neartikulované zážitky a možná i v nemalé míře skrz filtr starších vrstev mozku.

    OdpovědětVymazat
  8. Souhlasím s tím co píšeš. A ty dvě témata asi souvisejí. Proto jsou pod sebou, aniž bych to plánoval. Cit, či obliba něčeho, co je architektonicky „nemožné“. Nejen obliba, ale jemné předivo souvislostí, nevědomí, sentimentu, vzpomínek, chuti tvořit, chuti někde žít. Tvrdím, že jsme (architekti) na tuto zdrojovou rovinu vědomě rezignovali a stali se sami sobě referencí. Nechceme slyšet laické hodnocení líbí-nelíbí … a přitom právě toto je hodnocení par excellence. Jen jsme líní ho rozklíčovat. Znamená to neagresivně a opatrně se ptát, zjišťovat a chápat obrazy obliby a obrazy neobliby. Post-postmoderna. Pokud to dokážeme, dostaneme se tím do autentického světa pohodlí, intimity, ale nejen tam. Octneme se na poli kýče i krásna a ještě dál. Místo oblíbených palouků s kaštanem a třemi cestičkami (na který si pamatuješ dodnes), nebudeme navrhovat debilní pomníčky a okruhy asfaltových cestiček. Třeba si z nás pak lidi přestanou dělat legraci, jako ze zbytečných lidí ... a opatrně se nás začnou ptát na důležité rady. Na což zatím marně čekáme, nebo udílíme nevyžádané.

    Kdyby to bylo takhle jednoduché, bylo by to fajn. Náhle se octneme v diskusi s chlapcem, který tráví tři hodiny denně na rotopedu, měří si objem bicepsů a holí se v rozkroku, stejně tak pohovoříme s mladou paní, která šetří na silikonové poprsí. Ti nám náš naivně romantický pohled na karlínský plácek poněkud komplikují. Jak z toho ven? Nebo dovnitř. Dohromady se jmenujeme společnost.

    OdpovědětVymazat
  9. (prazdno jako park v Berline : http://www.architekturclips.de/park_am_nordbahnhof )

    OdpovědětVymazat
  10. Nevím, jestli jsme vědomě rezignovali na tuto zdrojovou rovinu, jak píšeš.
    Někdy to chce čas, než se v člověku nahromadí dost geologických vrstev, aby vůbec mohl začít uvažovat o jejich "zužitkování". Což je teprve začátek ..
    Taky eliminace školní indoktrinace a krasotvorby chvíli trvá.


    Na škole nás učili podle mustru zombie (nemrtvý) modernismu.
    Architektura je věda .. atd
    Architektura znamená účelně uspořádat toky lidí, energií hmot ..atd
    Architektura, to je vlastně kupení hmot do kompozičně působivých útvarů ... atd

    Subtilnosti typu působení prostředí na nevědomí jsou dost mimo hlavní proud racionalistického pojetí.

    K laickému hodnocení architektury.. včera mě docela zaujalo toto. - od min. 12:25
    http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10319060206-prostory/311294340030012-v-duchu-betonu/

    OdpovědětVymazat
  11. Nemyslím, že by bylo potřeba nějaké iracionálno. Jednodušeji se to dá říct takhle: používejme selský rozum.

    OdpovědětVymazat
  12. Jo, přesně. Na tom videu z Berlína jsou některý nepostřehnutelný jemnosti. Například dvojpěšinka: jedna polovina tvrdá a druhá měkká (mlat?). atd ...atd ...
    Díky za odkaz, předám studentům.

    OdpovědětVymazat
  13. "Nemyslím, že by bylo potřeba nějaké iracionálno."

    Ne to jistě ne. Tak jsem to nemyslel. Zkusím to nějak kompaktně přeformulovat...později

    OdpovědětVymazat